Svět psychowalkmenů, biofeedbacku a jiných neurotechnologií

Jsou námitky vůči stimulačním přístrojům. Jsou to v podstatě námitky konzervativců proti jakýmkoliv strojům. Ptají se: „Není to umělá, nepřirozená cesta rozvíjení mysli, mozku?“ Já se však ptám: „Kdo jde dnes do Prahy pěšky ?“
Klaudius Viceník


Světlo a Zvuk

Poznatek , že blikající světlo může navodit zvláštní vizuální představy a změny vědomí, provází lidstvo od objevení ohně. Lidé se odedávna dostávali do jiných stavů vědomí pomocí bubnování šamanů, tancujíc okolo mihotavých ohňů . Tisíce let hudebníci ovlivňují podvědomí posluchačů frekvencemi rytmu a tónů hudby.
AVS přístroje - zaužíval se název psychowalkmany – pracují na principu audiovizuální stimulace. Je to působení sluchových a zrakových vjemů na lidský mozek. Těmto vjemům se mozek přizpůsobuje. AVS přístroj generuje zvukové a světelné impulsy různých frekvencí, které odpovídají frekvenčním hodnotám určitých hladin vědomí. Například relaxační program uvede uživatele nejprve do stavu hluboké relaxace a na konci programu ho uvede zpět do bdělého stavu. 

Nevyužité možnosti
Odborníci odhadují, že využíváme jen 3 až 5 % mozkové kapacity. Albert Einstein prý využíval 10%. Synapse je místo, kde se nervové buňky navzájem spojují. Učení se definuje jako tvorba nových synapsí. Jejich úbytek v netrénovaném nebo stárnoucím mozku zhoršuje paměť. Vhodná stimulace paměť a schopnosti nervových buněk uchovává a obnovuje.
Je tedy pro nás celková kapacita mozku nedosažitelná a nebo můžeme pootevřít dvířka do této neprobádané končiny?


O neurotechnologii

Kankán, 1998

Neurotechnologie.
„Mozek je něco, nad čím zůstává rozum stát.“

Pokus o definici: Neurotechnologie je mezioborová oblast. Jejím předmětem je studium o praktickém využívání nových vědeckých poznatků, technických vymožeností a starých poznatků. Cílem je zdokonalování činnosti a výkonnosti mozku.

Tvořivé vření v tomto směru vycházelo hlavně z USA koncem sedmdesátých let a samotný název zdomácněl až o pár let později. Máme i jiné názvy: technický „Brain Machines“, který přeložený zní poměrně drsně – mozkové stroje, což se asi neujme, dále „Mind Technology“, který zní slibněji – technologie mysli, nebo krkolomnější “Consciousness Technology” – technologie vědomí. Tohle všechno zní dost technokraticky absolventu medicíny nebo psychlogie, který má pocit, že škola mu dala jakési výsadní právo mluvit o mozku, mysli nebo vědomí a případně je trénovat nebo ovlivňovat. Protože oblast neurotechnologie zaznamenala prudký rozmach hlavně s nástupem mikroprocesorů a osobních počítačů, bude proti nim krevní skupina lidí, kteří vidí v počítači protivníka člověka a viní jej ze všech problémů dnešní civilizace. No a průměrný konzervativec bude proti už jen ze zásady: zase nějaká novota!

Práce s myslí
Asi prvním učitelem, který zdůrazňoval úlohu této činnosti s cílem zmenšení chaosu a utrpení člověka, byl Gautama Budha. Budhovo učení je tak exaktní a – řečeno dnešním jazykem vědy – rekurzivně algorytmizované, že ne náhodou jedna kapitola světoznámé knihy The Art of Happiness – Teachings of Buddhist psychology (Umění být šťastným – Učení budhistické psychologie) Mirka Frýby má název pro někoho provokativní, pro mě příjemně šokující: Biocomputer. Konečně po 2500 letech začínáme brát tento biocomputer vážně, začínáme mu ale i pomáhat lépe a radostněji pracovat. Všichni se zřejmě shodneme, že první trenéři úplně nových mozků novorozenců jsou jejich rodiče, Většinou bez jakékoli kvalifikace na tuto činnost, ale zato s obrovským nasazením, láskou a intuitivní snahou vymýšlet pro své malé ratolesti stále nové stimuly, jen co zjistí, že jejich malý zázrak nespí. Fenomén mozku rozhodně nepřesahuje zájem o kompetence medicíny nebo psychologie. A to hlavně na “Západě”, kde je jednotlivec zvyklý zodpovídat za své věci sám. Trend “od majitele mozku k uživateli a trenérovi” prožívá netušený, určitě ale zasloužený zájem a rozmach. Týká se to jak “západních” zemí tak i zemí na dálném východě jako je Japonsko nebo Austrálie.

Audiovizuální stimulace
Abych nezklouzl do populárně-vědeckého traktátu bez praktického významu, omezím se jen na jedno, zato dnes nejpoužívanější a neustále vylepšované odvětví neurotechnologie, na přístroje a programy pro akusticko-vizuální stimulaci. Všichni to známe na vlastní kůži, nebo spíš na vlastních uších a očích. Máme sice pět smyslů, dominuje ale zrak a sluch. Nejlépe nás o tom přesvědčují tvůrci reklam. Ani jedna reklama na jídlo, pití, cigarety, čokoládu nebo na hebké kalhotky není chuťová, čichová, hmatová, ale působí vizuálně a vtíravě akusticky. Hmat, čich, chuť v podání reklamy v TV a rozhlasu jsou jen virtuální. Zatím.
Neurotechnologie, podobně jako Budha, označila za hlavního „viníka“ našich problémů náš mozek, mysl. Velký, současný indický myslitel Krišnamurti podobně „obvinil“ z našich stresů, komplexů, zaslepenosti, zmatků a trápení naši mysl a nesprávně používanou paměť. Budha doporučil trénink mysli metodou speciální meditace všímavosti a vhledu. Krišnamurti hlásá hlavně meditaci ticha. To pravděpodobně stimuluje rozvoj kvality mysli i díky rozvíjení neuronové sítě té části mozku, kterou se mohutností a složitostí lišíme od zvířat. Poslední výzkumy vědců ukázaly, že vhodnou stimulací se i ve vyšším věku vytvářejí na neuronech mozkové kůry docela nová vstupní vlákna a synaptické spoje, čímž se zkvalitňuje fungování příslušné mozkové struktury. V éře boomu audiovizuálních stimulů ze všech stran je zbytečné se ptát, jak máme mozek stimulovat, aby se rozvíjel. Nechceme ho přece používat jen na to, aby se nechal oblafnout nějakou novou reklamou, ale naopak, aby nám skutečně pomohl být šťastnější, smysluplně výkonnější, úspěšnější a zdravější. Tohle všechno může adept udělat ve vlastní režii. Z vlastní zkušenosti víme, že slabé stimuly nevnímáme, takže jsou k ničemu a na druhé straně velmi silné stimuly jsou nepříjemné, ničí nám nervy a zdraví. Stimuly musí být tak akorát. Moderní elektronizovaní hudebníci, používající hudbu „barevnou“, doplněnou gejzírem světelných efektů, o tom něco vědí. Jejich stimulace ale bývá nadměrná a výsledky jsou známé: až davové šílenství příjemců.
K historii neurotechnologie ještě malou, ne bezvýznamnou poznámku: je zajímavé, že nejvíce podnětů, výsledků a inovací přišlo ze dvou geografických oblastí, které oplývají přírodními krásami, koncentrovaným bohatsvím a IQ naší planety – z Kalifornie a z Floridy. Je možné, že pro rozvoj lidské rasy jsou podnětné i nepříjemné stimuly – vždyť Kalifornie je pravidelně sužovaná zemětřesením a Florida uragany a tajfuny.
Je typické, že rozvoj neurotechnologie se netěšil podpoře ze strany oficiálních kruhů. Zdravotnictví „taktně“, skoro vystrašeně a uraženě, (jak se chová ke všemu, co zavání komplementárností nebo alternativností – pozn. red. NJ) mlčelo a jiné autority, jak už to chodí, dumají, jestli se trénované mozky pro ně nestanou hrozbou. Co když zjistí například, že oficiální představitelé nejsou potřební? V této situaci využijme aspoň právo – právo na informovanost! Zjistěme, co to je! Promysleme, a pak rozhodněme!

Programové menu
Skočím přímo do experimentální praxe. Protože se v jejím rámci vyskytují pojmy, které nejsou všeobecně známé, pokusím se některé z nich blíže objasnit. Přístrojů typu „brain machine“ je už na sto druhů, výrobců několik desítek, z toho 90% v USA. Osobně jsem majitelem „stroje“ střední kategorie, typu Voyager XL (od firmy Zheza Technologies, USA). Tahle mašinka, která se vejde do dlaně, je vybavená obligátními brýlemi s červeně svítícími LED diodami, kvalitními stereosluchátky, přesně s 50ti programy Při troše zvědavosti a badatelského nadšení máte o zábavu postaráno na několik let. Promyšlené programy jsou rozdělené do pěti základních skupin – podle cílu a účelu – a jsou dílem dvacítky renomovaných odborníků v čele s Thomasem Budzynským, světoznámým průkopníkem v oblasti výzkumu a konstrukce přístrojů, založených na biologické zpětné vazbě (biofeedback).
Budzynski je zastáncem představy, že můžeme programovat vlastní podvědomí a to tak, že můžeme opravit, resp. vymazat ty řádky našich podvědomých programů v mozku, které nás zlobí třeba od mládí a nedovolí nám úspěšně fungovat. Například takový programový řádek, který jsme získali jako čtyřletí od autorativního rodiče nebo prarodiče: „Jsi nemehlo, nic z tebe nebude!“, nebo „Jsi pořád nemocný!“. Tyto řádky se staly součástí naší osobnosti a náš vnitřní senzor úzkostlivě dbá, aby se neporušil. Takový senzor je nutné rafinovaně obejít a řádky vyměnit za nové, pozitivní.
Některé metody obcházení senzoru znali už dávní šamani. Vnitřní senzor byl pro ně zlým duchem, kterého mohli vyhnat z uspaného vědomí. Jak? Rituály, tanci trvajícími hodiny, monotónními zpěvy u ohně za zvuků bubnů (aha-audiovizuální stimuly), halucinogenními látkami, ale také vystavením adepta smrtelně nebezpečnému zážitku. V některých kulturách jsou tyto metody dodnes živé. V současnosti právě neurotechnologie poskytuje jeden z jednodušších způsobů, jak ovlivnit podvědomí. K tomu potřebujeme znát elektrické projevy mozkové kůry při různých stavech vědomí. Audiovizuální stimulací můžeme ovlivnit mozkové rytmy tak, že se mozek z běžného beta rytmu , který signalizuje bdělý stav, přeladí do rytmu, kde dominuje alfa frekvence, která reprezentuje uvolněný stav, ve kterém náš senzor usíná. Mozkové frekvence se vhodnou, jemnou stimulací mohu ještě zpomalit, až dosáhnou nízké frekvence theta až delta rytmů, charakteristických pro hluboký spánek. Vtip je v tom, že v tomto případě část vědomí zůstane úplně bdělá, mozek tedy spí i nespí, jako v pohádce. My si uvědomujeme, co děláme, hlavně co chceme, a v tomto stavu můžeme naše škodlivé programové řádky opravit.
Tuto programátorskou činnost je samozřejmě dobré dělat pomocí zkušeného odborníka. Tehdy můžeme opravit i ty zhoubné, staré programy, které z nás udělaly alkoholiky, případně nám nedovolí přestat s drogovou závislostí. Programovat mozek není, bohužel nebo naštěstí, tak jednoduché jako běžný počítačový program. Platí úměra: čím větší a starší problém, tím víc opakování (sezení s mašinkou) potřebujeme. Musíme být trpěliví!

Vyberte si
Stručně popíši aspoň tři kratší programy (trvají 13 až 15 minut) pro méně trpělivé, kam patřím často i já.
Relaxační program – Maximální naladění od autorky s romantickým jménem Deborah DeBerry - je vhodný program pro každého, včetně dětí. Během první poloviny sezení se adept pohybuje nejdříve v základní hladině beta (14-30 Hz), potom se působení přenese ve strmé spirále jako na klouzačce na úroveň, která prochází hladinou alfa (7 až 14 Hz) a theta (4 až 7 Hz). Dále program přechází do pásma hluboké delty (pomaleji než 3 Hz). Pásmem delta je adept provázen v celé druhé polovině programu. V této části je možné slyšet vlny se vzestupnou tendencí. Tyto zvuky vnímáme jako zvuk vlaku, vzdálené helikoptéry, vody, gongů nebo bubnů. Účinek relaxačních programů nemusíme zvlášť vysvětlovat.
Transformační program – Okamžitý efekt od Toma Kenyona – obsahuje intenzivní psychakustickou stimulaci, která rychle posouvá široký rozsah frekvencí přes levou a pravou mozkovou hemisféru tak, že je střídavě podněcuje ke zvýšené činnosti. Audiovizuální stimulace rychle přechází z alfy do thety, pak kolísá mezi střední a pomalejší thetou. Program je účinný při únavě a ospalosti, nebo když se potřebujeme rychle dostat do vyšších hladin bdělosti. Používání před spaním zvyšuje aktivitu snů.
Transformační programy pomáhají ve snaze dosáhnout pozitivní změny v životě. Úspěšně se používají při překonání strachu, odvykání kouření, při zmírňování sklonu k přejídání, při zvládání a „rozpouštění“ hněvu, pomáhají snižovat napětí vedoucí k bolestem hlavy. V této skupině jsou také programy na rozvoj představivosti, zvýšení sebevědomí, ale i na zlepšení osobního vzhledu.
Energetizující program 4. červenec – pro ty, kterým tento den nic neříká, jde o americký „Den nezávislosti“. Autor Richard Daak říká: „Věřte nebo ne, tento program je legální. Dostal jsem mnoho komentářů od lidí, kteří ho přirovnávali k tomu, co dělali v 60. letech. Při práci na programu jsem měl skutečně na mysli psychedelickou světelnou show. Během sezení přeskakuje světelná stimulace rychle z jedné frekvence na druhou, při tom se střídá jas a šero, pravá a levá strana, vypnutí a zapnutí. Vidíte výboje intenzivních a nádherných barev, vířící vzory, nebo něžně se třpytící pastelové krajinky. A při tom světelné diody jsou jen červené.
Má to jednu nevýhodu – po absolvování tohoto sezení se vám budou nějaký čas zdát jiné „seriozní“ programy, např. na zvýšení IQ dlouhé nebo nezáživné.

Energetizující programy jsou všeobecně určené na zlepšení výkonnosti, podporu pocitu spokojenosti a zlepšení nálady. O „nudnějších“ programech určených k sebepoznávání a zlepšení schopnosti učení už na tomto místě mluvit nebudeme, ačkoli stojí za to.
Zajímavé a důležité je zjištění z vlastních sezení, z vyprávění a reflektování jiných „pokusných cestovatelů“. Z nich vyplývá, že tvé zážitky velmi závisí na stavu mysli a vědomí. Také jestli je tvá mysl otevřená a zvědavá. Tvořiví lidé, hlavně výtvarně nadaní, se obyčejně “chytli“ už při prvním sezení a referovali o fantastických barvách, kaleidoskopických vířících strukturách, pocitech vícerozměrného prostoru, o přeletech nad mimozemskými městy a zeměmi, o prudkém, ale příjemném vtažení do imaginárního děje. Adepti nedůvěřiví, zablokovaní, „čeno-bílí“ neměli při prvních sezeních výrazné zážitky, ba někdy pociťovali stimulaci jako rušivou a nepříjemnou. Až po překonání nedůvěry a zábran se dokázali uvolnit a poddat vjemům, které přicházely. Právě oni potřebují trpělivě cvičit, aby mohli překročit svůj stín, odhodit pytel starostí a propustit svůj senzor, který mu možná deset století brání v tvořivém rozletu.

autor: Klaudius Viceník