Ozónový sterilizátor vzduchu pro vnitřní prostory OZ 3500 (3500mg O3/hod.) bez DO, nerez provedení. Určen pro profesionápní použití pro desinfekci vnitřních prostor domů, bytů, automobilů.Určeno pro prostory do velikosti cca 60 m2 s výškou stropů do 3 m.Ozón používaný tímto způsobem likviduje zcela spolehlivě nepříjemné pachy (cigarety, plísně, zatuchlý zápach v nevětraných místnostech...) a též ničí plísně na zdech. Při aplikacích ozonu v pivovarských sklepích, kde selhaly klasické způsoby odstranění plísní, byl použit náš generátor OZ 3500 (3500 mgO3/hod). Po týdenním působení bylo konstatováno, že povrch cihel je zcela bez nálezu plísní a rozborem úlomků cihel bylo zjištěno, že plíseň je zlikvidována do hloubky 12 cm ve zdivu. Ideální na:- desinfekci vnitřních prostor domů a bytů (např. po nemoci, plísně na zdi, zakouřené prostory, zatuchlý zápach, atd.),- desinfekci vnitřního prostoru automobilů vč. desinfekce klimatizace.
OZÓNpodrobný popis O3
Ozón a jeho skvělé vlastnosti (nejsilnější desinfekční činidlo, které má člověk k dispozici) jsou známy již od 19 století. Ozón je možné vyrábět pomocí korónového výboje a většina generátorů tento způsob také využívá. Dostatečné koncentrace ozónu likvidují např. odolné plísně na zdech, zápachy, nepříjemné pachy - např. v chatách po zimě, v automobilech atd. K tomuto účelu se výborně hodí námi nabízené generátory OZ200 a OZ500.
Kyslíkový atom se vyskytuje v přírodě v různých formách:
OZÓN
Ozon je plyn s charakteristickým zápachem, respektive vůní, jakou můžeme cítit ve vzduchu po typické letní bouřce. Lidský čich je na tuto vůni obzvláště citlivý a je proto schopen zaregistrovat již i velmi malé a naprosto neškodné koncentrace tohoto plynu ve vzduchu.
Poprvé byl tento plyn popsán Martinusem van Marumem holandským učencem (1750 - 1837).
Při pokusech s elektrostatickou elektřinou na svých strojích roku 1785 popsal tak zvanou "vůni elektřiny ", která která vzniká kolem elektrických strojů, pravděpodobně vlivem jejich jiskření.
Roku 1840 prof. F. C. Schonbein ve své knize " Erzeugung des Ozons auf chemischem Wege" popsal proměnu vzdušného kyslíku působením elektrického výboje na plyn s charakteristickým zápachem. Tento plyn nazval podle řeckého slova ozein - ozon - vydávat vůni.
V roce 1857 sestrojil Werner von Siemens přístroj, s jehož pomocí lze ozon vyrábět. Podle něj nazvaná trubice pracuje na principu tichého elektrického výboje.
První přístroje schopné praktického užití jsou ze začátku 20. století. Organismus umí tuto formu kyslíku (aktivní kyslík) metabolizovat a využívat. Je pro život stejně důležitý jako stopové prvky.
Ve volné přírodě vzniká ozon několika způsoby:
• Působením elektrického výboje - blesku při bouřce.
Takto jednorázově vzniklé množství ozonu se rozptýlí v ovzduší a postupně rozloží. Způsobí vznik typické bouřkové " vůně ".
• Působením UV záření ve stratosféře.
Stratosféra se rozkládá ve výšce 15 - 50 km nad povrchem naší planety.
Ve výšce 20 - 30 km se vlivem UV záření tvoří ozón.
Tento Ozon klesá dolů (je těší než vzduch) a dochází k jeho postupnému rozpadu. Za normálních podmínek jsou tyto procesy v rovnováze. Střední hodnota koncentrace ozonu je více méně konstantní 4 - 5 ppm. Její maximální hodnota dosahuje 10 ppm. Této oblasti se říká ozonová vrstva (Ozonosféra). Hodnota koncentrace ozonu je mnohokrát větší než u povrchu země kde dosahuje hodnoty 0,03 - 0,04 ppm.
Ochranná vrstva ozónu se chová jako filtr. Absorbuje podstatnou část UV záření (Harleyovo pásmo v oblasti UV záření 250 nm) a představuje účinnou ochranu rostlin a živočichů na zemi před tímto zářením. Porušení této vrstvy má za následek zvýšení intenzity UV záření na povrchu země, které ovlivňuje genetické procesy vzhledem k absorbci tohoto spektra UV záření DNA řetězci. Tím může dojít k mutaci DNA a zvýšení výskytu genetických, kožních a očních problémů u lidí, úhynu planktonu v mořích, ovlivnění fotosyntézy rostlin a narušení životně důležitých potravinových řetězců.
VLASTNOSTI CHARAKTERISTIKA
Ozon je světlemodrý plyn s charakteristickým zápachem těžší než vzduch. Jeho molekula je tvořena třemi atomy kyslíku.
Chemická značka O 3.
Je velmi nestabilní a poměrně rychle se rozkládá na kyslík O 2. Při teplotě 20° C , tlaku 101,3 kPa je poločas rozpadu 45 minut.
Při teplotě 30° C a stejném tlaku je poločas rozpadu jen 20 minut.
Ozon není radikál. Má velmi silné oxidační schopnosti je reaktivnější než kyslík.
VYUŽITELNÉ VLASTNOSTI OZÓNU
Svou vysokou oxidační schopností má nezastupitelné místo v chemickém průmyslu. Oxidací likviduje vysokomolekulární sloučeniny, chlorované bifenyly, organické sloučeniny, jedovaté aromatické látky, kyanidy, fenoly, síru, železo, mangan. Detoxikační schopností likviduje karcinogeny. Silný dezodorizační efekt způsobuje rozrušení zapáchajících látek a tím redukci zápachu a chuti. Vysoká rozpustnost v tekutinách a krátký poločas rozpadu umožňuje vysoké sycení kyslíkem. Baktericidní, virucidní a antimykotické vlastnosti se využívají k desinfekci při úpravě vody, v potravinářském a farmateutickém průmyslu. Desinfekční vlastnosti jsou udávány likvidací nejrezistentnějšího Echoviru 12 do 12 minut.
V lékařské praxi se využívá vlastností ozonu k léčbě poruch prokrvení, virových, bakteriálních a mykotických onemocnění, k aktivaci imunitního systému. Moderní transfúzní stanice využívají ozon ke sterilizaci krevních konzerv, jako dokonalý nástroj proti přenosu viru hepatitidy a HIV.
TECHNICKÝ OZÓN
Technický ozón je směs vzduchu a ozónu připraveného z atmosférického vzduchu, nebo technického kyslíku. Je používán hlavně pro úpravu vody a v chemickém průmyslu.
LÉKAŘSKÝ OZÓN
Lékařský ozon je směs medicinálního kyslíku a ozonu připraveného z medicinálního kyslíku. Přístroj pro výrobu lékařského ozonu musí zajistit požadovanou koncentraci a dávku. Rozsah koncentrace pro lékařské aplikace je 1 - 100 mikrogramů ozonu (O 3 ) na 1 mililitr směsi (µg/ml), tomu odpovídá poměr 0.05 % - 5 % O 3 k 99.95 % - 95 % O 2. Ozonová molekula není stabilní, jeho lékařská forma musí být připravená na místě užití.
OZÓN - HYGIENICKÉ POŽADAVKY
Lidský čich je schopen rozeznat přítomnost ozonu ve vzduchu již při velmi nízkých koncentracích od 10 µg/m 3 O 3. Tato schopnost je však individuální a v trvalé přítomnosti nízkých koncentrací ozonu se poměrně rychle ztrácí.
Při nízkých koncentracích
Při delším pobytu v místech se zvýšenou koncentrací ozonu (nad cca 350 µg/m 3 ) se dostavuje pálení očí, v nosu a v krku, v některých případech i tlak na hrudi, kašel a bolest hlavy.
Nejvíce citliví jsou na ozon lidé, kteří mají zdravotní obtíže, jako je astma, chronické problémy dýchacích cest a nemoci oběhové soustavy.
Při koncentracích ozonu vyšších než cca 1100 µg/m 3 jsou silně drážděny oči a horní cesty dýchací, dostavují se bolesti hlavy.
Koncentrace vyšší než cca 2150 µg/m 3 způsobí během několika minut silné dráždění sliznice dýchacích cest, bronchospasmatické stavy a kašel.
Koncentrace nad 21 000 µg/m 3 mají v závislosti na době expozice za následek bezvědomí, krvácení z plic a posléze smrt.
Při vdechování větší koncentrace ozonu dochází k poškození řasinkového epitelu průdušek.
PŘÍPUSTNÉ LIMITY KONCENTRACE OZÓNU
Nař. vlády ČR č. 178/2001 Sb. stanovuje přípustný expoziční limit (PEL) 100 µg/m 3, který nesmí být překročen v celosměnném průměru. Krátkodobé překročení je možné až do hodnoty NPK-P. Hodnota NPK-P, tj. nejvyšší přípustná koncentrace, která nesmí být překročena v žádném případě, činí 200 µg/m 3.
Vyhl. MZ č. 6/2002 Sb., stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní postředí pobytových místností některých staveb. Limitní hodinová koncentrace ozonu byla stanovena na 100 µg/m 3.
Obecně je vyšších dlouhodobých průměrných hodnot dosahováno ve venkovských a horských oblastech, kde však nedochází k jejich lokálním výrazným nárůstům. Ozon zde vzniká v důsledku přirozeného fotochemického cyklu v přízemní vrstvě atmosféry. V oblastech s vyšší nadmořskou výškou je vznik ozonu podporován vyšší intenzitou slunečního záření. Ve velkých městských aglomeracích je ozonu v důsledku jeho reakcí s přítomnými oxidy dusíku méně, a dlouhodobé průměrné hodnoty jsou proto nižší.
